Mistrovství Moravy 9.8.2008

Je tady zase jedna srpnová sobota, venku prší a my, světe div se, jedeme někam běhat. Poznám to podle toho, že jedeme s Laďkou a Ronym a táhneme s sebou velké tašky.   Takže vím, že to není jen takový nějaký malý výlet.  Jenže jak budu v té mokré trávě běhat to teda nevím.  Mokrá tráva je nejškodlivější věc na světě. Nesmí se v ní chodit, protože  to se potom může umřít.  Vím to, protože jsem zrzek a zrzci vědí všechno.  A protože to Katka neví, pokaždé, když mně nutí do mokré trávy, musím jí dát najevo, že já mám život rád a ať si tam chodí sama.  Jenže ona je občas děsně natvrdlá a nechápe, že když se tvářím tak, jak se tvářím, tak jí chci dát naší řečí najevo, že je zle, a bude hůř ....  Kdybych uměl mluvit, tak jí to samo řeknu, ne ??? Ale s takovou ?? Musím spoléhat, že jí to jednou dojde a nebude po mně chtít, abych v mokré trávě šel třeba čůrat nebo tak něco.  Prasklý močový měchýř je prkotina oproti chůzi v trávě a v dešti. Katka je zkušený zdravotník, ale některé vědomosti aby jí pes  snad ještě doplňoval.  Ach jo, mám já to život. 

No, ale to jsem trošku odbočil.

Po nějaké chvilce jsme odbočili i my - k penzionku Harmonie a kolem něj jsme pokračovali dál ke stájím v Rudné.  Zaparkovali jsme auto mezi ostatní a pomalu šli na prezenci.  Pak jsme ještě popojeli s autem trošku jinde. Dívám se kolem sebe a není mi jasné, kde teda budeme běhat. Všude stojí auta, celá louka je skoro zastavěná autama a místa tam zbývá  úplně jen takový pidi kousek.  No to su teda zvědav ....

My kluci jdeme ke kolíkům, holky si v klidu vaří kafe a povídají s okolojdoucími lidičkami.  Prostě pohoda jako když vyšije. Ale pořád nevidím, že by nějaký pes běhal. Jen opodál je slyšet motorku. To si asi někdo užívá na motorce a my snad pojedeme domů bez běhání. To je teda povedený výlet.

Ale už slyším, jak Barča volá moje jméno a jméno Ronýska. Dostanu ohlávku, rozlišovací červený obojek a postroj. 

Přeci jen nezklamali !!  Běhat se bude !!  Jdeme kousek do vedlejší ohrady - a už je mi to jasné !!!!!!! Běhá se tady !!  Vymysleli to  tak, abychom my psi neviděli na dráhu a všichni naši dvounožci si přitom můžou v klidu popovídat. My zbytečně nepořváváme na střapeček, nevíme kudy vede kurz a všechno je ve větším klidu !!  Dobrý !! Klobouk dolů - to je geniální nápad.

Už vleču Katku na start. Sice se snaží povelem „k noze !!!“  zmírnit mou snahu vykloubit jí rameno a koleno, ale moc se jí to nedaří. Ronýsek už tam čeká a já tam musím  být už taky. Copak to nechápe ?? Vždyť ten kluk zrzavá mi ho ukrade …. 

Na startu se mnou Katka bojuje ze všech sil, chvilku to vypadá, že kurz bude absolvovat na mých zádech zároveň se mnou, ale nakonec se to podaří a jakmile se dá střapeček do pohybu vybíhám za ním sám …  Jenže už mám toho odběháno spoustu a tak vím, že přeci nemusím běžet přesně  za střapečkem,  ale že je bezva si to hezky zkracovat a střapečkovi nadbíhat. No a tak zatímco Ronýsek běží rovně od startu, já si to střihnu pěkně šikmo – tam, kde předpokládám, že střapec pojede ….  Katce se to nelíbí, a její „ Adame, ty kreténe ….!!!!! “ jako bych ani neslyšel.  Prdlajz tomu rozumí, ještě neodběhla v životě žádný závod coursingu a bude mi radit, jo ??? 

Těsně před killem řvu, aby všichni slyšeli, že běžím, že střapec je můj, že si ho hezky chytím a pořádně mu dám zabrat.  Taktak se vyhnu Ríšovi s Karlosem u navijáku a ještě několik metrů si to běžím se střapcem v hubě, abych utekl Ronýskovi.  Byla to taková rychlost, že až Péťa Sluníčkovic mě polapí a Katka si pro mě jde. Ještě se s ní chvíli o střapec přetahuju, ale  nakonec jí ho přeci jen odevzdám – i když hroooozně nerad. Ale vím, že se ještě poběží druhé kolo  a to teprve bude rachot !!!

Obrovská pochvala od Péti i Katky mi dělá moc moc dobře. Však jsem se taky snažil.

Cesta zpátky k autu vypadá úplně jinak, než cesta na dráhu. Hrozně rád bych si střapec ještě prohnal, ale teď jsou na řadě jiní a já si jdu odpočinout. Ne, že bych to potřeboval. Ale tak už to na coursingu chodí. Všichni se musíme vystřídat.

V pohodě si s Ronýskem ležíme u auta a čekáme na druhé kolo.

Netrvá to zase tak dlouho a jdeme na dráhu znovu.

Způsob jakým táhnu Katku ke startu je némlich ten stejný jako v kole prvním.  Ještě než se ale postavíme mezi praporky čekáme, až odjede motorka, abych prý nebyl tak nervozní. Nejsem přeci vůbec nervozní, jen se nemůžu dočkat až vyrazím, až mí vítr bude svištět kolem uší, až se sotva budu dotýkat tlapkami země, až mi sliny budou lítat kolem hlavy, až budu mít v očích ten stárý známý výraz magora ….. 

Takže už je to tady, praporek letí dolů, slyším to nádherné „go“ a konečně mě Katka pouští za střapečkem.  Druhé kolo se běží opačným směrem, ale já ho absolvuju skoro stejným způsobem jako první kolo.  To znamená zkracuju si, nadbíhám, prostě chytračím a moc u toho přemýšlím. V killu zase řvu z plných plic, chytám si střapeček a nádherně si to s ním užívám.

No, odběhli jsme dva běhy a už po těch letech vím, že běhání pro dnešek skončilo. Teď si ještě počkáme na vyhlášení výsledků, sbalíme se a pojedeme domů.  Ale mezitím se ještě Laďka s Katkou baví s několika páníčky. Sedí u nás chvíli Dášenka s Míšou s jejich holkama Moly a Eny. Blonďatá Ený je teda pořádné éro – sotva se k ní přiblížím, ukazuje mi všechny své zuby a výraz v očích raději ani nebudu popisovat – je to jedna velká hrůza. Z malých hysterických holek mám strach vždycky – z blondýny Ený obzvlášť. Nechci přijít k úrazu a tak si ji raději přestávám všímat. Přišel navíc k nám jeden pejsek, kterého jsem ještě neviděl. Je blonďatý, hodně podobný Ený, jen je větší. Samozřejmě si k němu čichám, abych se s ním seznámil. Ale je to divné – říkají mu Jimmy, ale voní jako holka. Tohle mi hlava nebere – jsem z toho zmatený až mi z toho tečou sliny a klepe se mi huba – jako když cítím někde blízko voňavou fenku.  No, rozumíte tomu ??

Konečně jsme se dočkali vyhlašování výsledků. Umístil jsem se na 4. místě se 168 body.( Za sebou jsem nechal Baka (Abakus Igneus) a Huckleberryho  z Údolí Rožnova) .  Stejný počet bodů má i Gyr od Cykasu, který se umístil na třetím místě.  Na druhém místě skončil Tusani Cool Cash se 170 body. Svůj první titul CACT získal náš kamarád Rony.  Obdržel taky 170 bodů.

A co si o mistráku myslí Katka ??

Na coursingové závody jezdíme jen kvůli tomu, aby si Adam užil společnost psů a já zase společnost lidiček, které mám ráda a se kterými se ráda vídám. Loni jsme v naši kategorii neměli téměř žádnou konkurenci a Adam vždy stál  na bedně. Samozřejmě jsem měla z jeho výsledků radost, ale trošku  mi ji kazilo vědomí, že v téhle malé konkurenci to není nějak ono. 

V letošním roce máme v kategorii už 7 psích kluků. Většina z nich nemá ještě tolik naběháno jako my a tak jsou jejich výkony na dráze moc pěkné. Adam už je zkušený závodník. Kombinace zkušenosti a zrzavé hlavy je v tomhle případě spíše na závadu. Na dráze už příliš chytračí, kombinuje a moc přemýšlí. Neběhá už za střapcem jako ti méně zkušení. Hodně si nadbíhá a kurz si hodně zkracuje. K tomu postupně dospějí skoro všichni RR a nejen oni.

Proto naše výsledky už nejsou (a už nebudou) to, co bývaly ještě loni.  Mohla bych skončit, přestat jezdit na závody. Ale proč bych to dělala ??  Nejezdíme na coursáč pro mediale, ale pro pobavení.  A že jeho běhy nejsou už napohled tak efektní ??  Co na tom. Budu moc ráda, když ho to nepřestane bavit, když se při závodech nezraní, když se neserve s žádným psím kámošem,  a když uvidím v jeho očích ty jiskry štěstí a radosti nad tím, že chytil toho svého igelitového miláčka.  Adamovi je fuk, jestli dostane medaili nebo ne. Ale není mu jedno, jestli sedí doma nebo si to užívá venku mezi kámošema a hlavně na dráze.

Pár obrázků z této akce najdete v naší fotogalerii - děkujeme Šárce a Kamilovi Machovým za svolení ke zveřejnění.  Ostatní krásné fotky najdete v  jejich  fotoalbu  cooliik.rajce.idnes.cz/.

Odkazy na ostatní fotogalerie  najdete na www.mscoursing.com/