Všechno je jednou POPRVÉ ...

Už jsem velký kluk. Hodně jsem toho zažil.

Některé věci jsem zažil stejně jako moji psí kamarádi.  Na některé mé akce mám copyright. Na mnohé už moje smečka zapomněla, z některých jí jde dodnes mráz po zádech.

Coursing jsem poprvé běžel, když jsem měl 10 měsíců (od té doby je to moje vášeň a tenhle sport jsem si zamiloval)

Moje první prasklé ucho přišlo asi v jednom roce (pak přišlo na řadu druhé. Teprve když mi odhnisaly špičky obou oušek, dalo se samo všechno do pořádku – no samo úplně ne.)

Moje první alergická reakce, kdy jsem byl v ohrožení života, přišla  ve dvou letech (další už naštěstí nenastala, ale přesto Katka vozí s sebou na akce Hydrocortison a stříkačku)

Ve třech letech zjistili, že jsem správný RR a dostal jsem na to papír (všechno kolem toho bylo zbytečné, beztak jsem to věděl dávno sám a bez papíru)

Ve čtyřech letech jsem přišel na to, že když rozkoušu páčku u zadního okýnka v autě, okno se dá otevřít, a vyskočit z něj za jízdy je už  hračka (škoda, že mi to záhy zatrhli a nainstalovali do okýnek mřížky)

 S Ronýskem jsem se poprvé porval asi mezi 3. – 4.rokem. Bylo to o střapec. (Od té doby je jeden z nás vždycky držen zkrátka, když druhý loví střapeček)

Krev jsem poprvé daroval, když mi bylo 5 let. Bylo to symbolicky v noci ze Silvestra na Nový rok. Psímu kamarádovi jsem zachránil život a všem doma ukázal, že nejsem žádné ořezávátko.

Mezi tím se událo ještě několik více či méně závažných událostí, které nemá cenu rozpitvávat.

Ve svých 6-ti letech jsem si poprvé našel na poli svůj vlastní, neodolatelný parfém. Byla to nádhera vyválet se v té nádherné vůni !! Jak se později ukázalo, byl nejen neodolatelný, ale taky hodně odolný. 

Škoda, že doma se mnou moji radost nesdíleli se stejným nadšením jako já.  Že bych dokonce slyšel něco jako : prase, cap, hovado, smrad, půjdeš spát do sklepa a tak dále, a tak dále ??  Vzhledem k tomu, že hlas nezněl vůbec nadšeně, usoudil jsem, že mi závidí a tak na můj parfém kydají hnůj. Nebo, že by to s tím hnojem bylo jinak ??

Do sklepa jsem nešel, ale hned druhý den mě naložili do auta a jeli jsem někam. I auto dokonce proti mě začalo kout pikle. Jakmile jsem se jen trošku hlasově projevil, ozval se nepříjemný zvuk někde pod mým krkem, a vzápětí mi něco šplíchlo pod nos.  Hmm,  to si jeden ani nemůže už v autě zakvílet ?? Zřejmě ne. Jak jsem se později několikrát přesvědčil, auto ještě několikrát protestovalo proti mým hlasovým projevům.  Bylo to stejné, jako když jsem na prochajdě neposlechl hned na první (nebo druhé) zavolání,  nebo když jsem se přespříliš zabýval děsně zajímavou taškou s ještě zajímavějším obsahem.

Takže auto je v tom nevinně. Můžu si za to sám: zlobím – tak něco na mém krku mi připomene, jak se má chovat správný ridgebaččí kluk. Teď jen vypozorovat, co to je a snad tomu přijdu na kloub.  A nebo zkusím tu druhou možnost: budu poslouchat.  Třeba to bude lepšejší a nedá mi to tolik námahy :-)

Ale nechtěl jsem psát o té věci pod krkem, chtěl jsem vám popsat, jak rychle zatočili s mou přenádhernou vůní. To „někam“  byl totiž psí salon. A ještě k tomu U čtyř tlapek !!!

Moc se mi to tam líbilo, až do chvíle, kdy mě násilím postavili do vaničky a taková malá křehoučká slečna mě začala sprchovat. V tu chvíli jsem se loučil se svým ubohým životem a také se svým parfémem, který jsem si s takovou  vynalézavostí obstaral. Ono najít dnes na poli tu správnou kejdu a pořádně se v ní v klidu vyválet, to není jen tak. Dá to celkem shánění !!

Nepomohlo mi, že jsem se tvářil jako v bezprostředním ohrožení života, které mi defacto doopravdy hrozilo.  Copak nevíte, že voda shůry na ridgebacka kapající či tekoucí nebezpečenství nejvyššího stupně představuje ?? Je to stejné jako pohyb v mokré trávě !! Těmto dvěma nebezpečím se musí správný ridgeback vyhýbat, jinak hyne v mučivých bolestech a hrozí mu bezprostřední a totální rozpuštění.  No, slečna zřejmě neví. A Katka asi nechtěla vědět.  Chtěla mě uplatit piškotkama, ale kdo by na prahu života a smrti myslel na mrzkou poživatinu ??  Přeci musela  z mého pohledu poznat, co prožívám.  Zmátlo mě, že mi šeptala do ucha, jaký jsem šikulka, že jsem její mimi, že jsem statečný ... Nevím, jak, ale postupně jsem se uklidnil. Poznal jsem, že je mi dáno tuhle proceduru přežít. A aby se mi lépe přežívalo, sem tam jsem si zobnul piškotka, který mi rvali pod nos !

Takže si jen matně vzpomínám, že jsem byl  ošamponován, osprchován a vyfénován.

Ovšem nepřejte si vědět, jak jsem se pak cítil !!! Hrůza !! Ten smrad šamponu a čisté srsti byl šokující. A tak ponižující !! To si jeden najde svůj nejlepší parfém na světě a oni mu ho takhle spláchnou do odpadu !!

Ale já mám paměť jako slon, já jim to jednou vrátím i s úroky !!

Najdu si zase svou kejdu ...  a bude to v době, kdy v saloně bude narváno a na zničení mé snahy nebude čas a volná vana !!!

https://www.uctyrtlapek.cz/