Saranga sprint 2008

Jedna z akcí, na které jsme se těšili už hned při jejím vypsání do seznamu akcí MSC byla Saranga sprint.  Letošní ročník byl již 2. v pořadí a dlouho se nevědělo, ve kterém termínu proběhne.

Nakonec bylo datum stanoveno na  26. října. 

Loňského ročníku jsme se zúčastnili také a tak jsme již věděli, co tento závod obnáší. 

Nic jsme nechtěli ponechat náhodě a tak jsme systematicky Adama připravovali na to, že za střapečkem se neběhá jen „přes kladky“, ale také rovně.

Na dvou trénincích s Českým psem předvedl, že je inteligentní zrzek a že se dovede přizpůsobit našim záludnostem. Pokaždé po dvou kolech klasického  coursingového kurzu vystřihl rovinku jako z partesu se skvělým killem. 

V sobotu před Sarangou jsme si ještě s Ronym  a Ticháčkovic holkama dali malý lehký trénink – krásnou rovinku na bezva louce v Bohučovicích. Všichni psi – a tedy i Adam – předvedli nádherné běhy aniž by o milimetr uhnuli z přímého směruu  za střapcem.

Plni optimismu jsme tedy v neděli 26.10.08 vyrazili směr Radslavice.

Z domu jsme vyjížděli za pěkného počasí, po cestě jsme si užívali okolní krajinu zalitou podzimním sluncem. Ve vidině krásně stráveného půldne jsme měli slunce v duši  i my.

Jenže u Fulneka se náhle objevila mlha. A ta nás vlastně provázela celý zbytek cesty a dokonce i skoro celý den v Radslavicích. Sluníčko se objevilo v pozdním odpoledni asi tak na hodinu a půl a pak rovnou  zapadlo.  Naše radost z počasí byla tatam a mělo nám být souzeno dalších několik ztrát důvodů k radosti. (myšleno samozřejmě s nadsázkou, neboť věřte nebo ne, pro nás nejsou důležité trofeje, ale to, že poskytneme našemu zrzounovi povyražení v podobě běhu za jeho milovaným igelitovým úlovkem).

Přihlášení proběhlo velmi rychle a obdrželi jsme startovní listinu, ze které bylo jasné, že tahle akce bude opravdu „mega „.  A taky že byla.  Přihlášených bylo původně 83 pejsků, což je počet úctyhodný.

Adam a jeho další coursingoví kolegové byli zařazeni do třídy Profi. To znamená, že to byli psi s velkými coursingovými zkušenostmi a psi, kteří jsou držiteli coursingové licence. Na start ve třídě Profi se postavili: Gyr od Cykasu, Tusani Cool Cash, Huckleberry Z Údolí Rožnova, Abakus Igneus, Asani Snug a Amal Z Adarova dvora.  Zasvěcení chápou, že už výčet jmen měl zaručit skvělou podívanou a nádherné zážitky. 

Aby náhodou člověčí účastníci závodu nepropásli slibovaný skvělý zážitek z běhů profesionálních coursingářů, připravila jim Barča – způsobem sobě vlastním – třeskuté ántré. 

Nezapomněla se zmínit, že teď přijdou na řadu Páni Psi. Že diváci uvidí, co ještě v životě neviděli, že si to v žádném případě nemají nechat ujít, že takhle to vypadá, když běhá ridgeback. Ještě že nepoužila von ridgeback.  Bylo toho ještě víc co o zrzcích Barča vybásnila, ale ve víru nadcházejících věcí příštích jsem některé superlativy raději zapomněla. Každopádně její chvalozpěv trval asi 5 minut a gradoval do skvělého závěru, že teda zlatý hřeb dne je tady.

Já byla sice dole na cestě k cíli, ale dovedu si živě představit, jak se všichni přesunuli na okraj parkovací plochy a hledali ta nejlepší místa, odkud uvidí ten ZÁZRAK !!!

No a pak to začalo:  profíci se jeden po druhém vydávali na dráhu. Bylo slyšet jejich nepřeslechnutelný vřískot na startu. No a co bylo slyšet pak si ani nepřejte slyšet.  Zrzouni převzali zcela režii do svých tlapek. Či lépe řečeno do svých zrzavých hlav. Bylo to jako podle šablony: prvních pár metrů se drželi pískové dráhy. Jenže pak se jim rozbřesklo a v touze nás nezklamat se vydali střapci nadbíhat.  Množství bezva překážek v blízkosti pískové dráhy je k tomu přímo vybízelo.  Bak si dal kolečko (myslím, že dokonce několik)  kolem proutěnky v blízkosti navijáku.  Vzhledem k tomu, že na irské lavici stálo několik lidí, určitě se domníval, že to jsou rozhodčí a  ti ocení jeho snahu střapci nadběhnout a chytnout ho. Páneček Kamil se sice snažil zrzkovi naznačit, že střapec stále leží v písku a čeká na něj, ale marně.

Plná naděje a očekávání jsem se postavila do cíle já.  Prvních pár metrů jsem se dmula pýchou, jak Adam pěkně jde.  Jenže to netrvalo moc dlouho a bylo po dmutí.  I na tu dálku jsem viděla nad adamovou zrzavou hlavou „bublinu“ a v ní stálo: „si myslíš, že jsem blbeček ?? Vím, že tady v těchhle místech je kladka a střapec uhne !!!  Tak já běžím si mu nadběhnout“. No a pak už jsme neviděla ani Adama a o bublině nad jeho hlavou nemůže být ani řeč.  Když po oběhnutí několika překážek pochopil, že tam svého bíločerveného miláčka nenajde, zkusil se mrknout k pískové dráze .... a tam ležel ON a čekal na něj. Do killu se přiřítil Adam jako lokomotiva, s pěnou u huby, a razance killu byla jako vždy v poslední době obrovská.  Jenže na tohle se tentokrát nehrálo.  A zase ta bublina nad jeho hlavou : „proč najednou nejsem šikovný, proč jsem najednou blbeček a trouba,  já přeci nemůžu za to, že ten střapeček tam ležel a čekal na mně úplně jinde, než jsem ho čekal já ???“

Než jsme došli zpátky k autu,  věděla jsem,  že druhé kolo už bude lepší a zrzek si tu rovinku pěkně vystřihne jako z partesu.

Ale v tom slyším Barču, jak ohlašuje  nástup dalšího psa na start. Je to přeborník nad přeborníky, loňský vítěz, novopečený vítěz Rakouska a několikanásobný vítěz ČR – Amal Z Adarova dvora.  Vyjmenovala všechny jeho dosavadní úspěchy a mně z toho šel mráz po zádech. Na tohohle psa jsem se moc těšila.  Teď  něco opravdu uvidíme.  Chtěla jsem zrovna říct Adamovi něco o vzorech, o borcích a tak podobně, ale přes Barčino hlášení by  to stejně neslyšel.  Tak jako se dlouho bude mezi účastníky nedělní akce opakovat to barčino uvedení profi třídy, tak ještě déle se bude opakovat její popis amálova běhu.  Začátek si nepamatuju úplně přesně, ale bylo to něco hodně nadějného. No a pak zaznělo to slovutné „ ... a Amál už je taky v prdeli ....“.  Nikdo z nás by to tak barvitě nepopsal.  Ten kluk zrzavá to skutečně pojal taky jako klasický coursing s kladkami.  Stejně jako to pojalo dalších několik psů.  Už to tak prostě bývá, že do jejich hlav nevlezeme a neumíme dopředu odhadnout, co právě udělají.  Ridgebackové jsou proslulí svou prudkou inteligencí a vehementní snahou samostatně se rozhodovat a samostatně pak i činit.  A v tu neděli nám to někteří názorně předvedli.

Po psech profících pak přišly na řadu zrzavé profi dámy a slečny.  Bylo to o poznání lepší, ale i ony = zrzky-lovkyně=   nezapomněly na to, že ten igelitový zajíc většinou neběhá rovně, ale kličkuje.  Ale našly se i takové, u kterých lovecký pud předčil vysoko potřebu přemýšlet a kombinovat. A právě ty předvedly skvělé výkony.

No a druhé kolo ???  Tentokrát se obešlo bez ohlašování a na výkonech některých to bylo poznat. Většinou se profi psi zlepšili, pochopili, že teď už ten igelit opravdu pojede rovně. Ale našli se i  nedůvěřivci, kteří prostě počítali  s tím, že teď už fakt ten střapec někde uhne a proto je vhodné  mu nadběhnout.

Protože po prvním kole musel Kuba bohužel odjet, na start šel Adam s Liborem.  Neviděla jsem v tom žádný problém. Adam Libora dobře zná, má ho rád a spojuje si ho s navijákem a běháním – což jsou pro něj samé pozitivní zážitky.

Tentokrát jsem ale Adama ani nezahlídla, že by běžel rovnou za střapcem. Hned po startu se vydal neomylně napříč parkurovým prostorem.  Já zase čekala v cíli a tak jsem jen z dálky viděla, že se vydal směrem k autům. Ještě jsem se pokusila o žert, že jako jde asi do stánku na párek, ale on běžel jinde. K autu. Hledat svého milovaného Guru (v tomto případě svého milovaného Kubu), který tam někde u auta určitě je a čeká na něj, aby se  s ním pořádně pomazlil.  Jenže naštěstí po krátké rekognoskaci prostoru poznal, že Kuba tam opravdu není a tak se vrátil zpátky dolů – naštěstí dokonce k Liborovi. Tohle jsem neviděla, protože jsem pořád ještě s nadějí čekala v cíli, že tam přeci jen doběhne. Nepomohlo ani volání Karlose a ostatních obětavců, kteří byli na dráze, a samozřejmě nepomohlo ani moje řvaní. 

Láska ke Kubovi je pro našeho zrzka prostě silnější než touha dohnat střapeček.  Napřed jsem cítila velké zklamání, ale pak jsem pochopila, že můžu být ráda, že se Adam nevydal po stopách auta, ve kterém Kuba odjel.  Tak jako tam dole na dráze byla inteligence zrzků spíše na škodu, tady se projevila zase jako pozitivum – Adam pochopil, že Kubu prostě nedožene a aby se mohl vrátit do bezpečí domova, musí holt zůstat se mnou – ale jen proto, abych ho dopravila blíž jeho milovanému páníčkovi.

A co říci závěrem ??  Ještě nikdy jsem nepřijela domů z coursingu tak utahaná, vymrzlá, unavená, rozčarovaná – ale hlavně tak vysmátá jako po téhle nedělní akci.

Vzhledem k počtu přihlášených pejsků byla akce hodně dlouhá a náročná.  Ale fakt dlouho nezapomenu ( a nejsem sama – to vím jistě) na to, jak Barča bezmezně důvěřovala našim zrzkům, jakou skvělou jim udělala reklamu a jak oni – nevypočitatelní a za všech okolností sví – ji bezostyšně zklamali. Ona do nich vložila celou svou schopnost cirkusového vyvolavače a oni si z ní udělali srandu.

Takže vlastně závěr může být i takový:  ať nám naši miláčci i nadále připravují spoustu překvapení a aby se jim ten jejich život s námi hodně líbil.

My jim za to poskytneme zase nějaké to povyražení .....